Koloušek měl špatný den, pořád si myslel, že ten zatracený ztracený knoflík najde. Ale ať hledal jak chtěl, nenalezl lautr nic. Normálně to měl jako ty - znáš to, říkáš si: "ten na mě teď čumí zpoza nohy od stolu a směje se mi". Ale nenašel ho ani tam. Potřeboval ho. Nutně. Bez tohohle knoflíku nemohl Koloušek ven z domu. To ani náhodou.
Za rohem u vchodu do čalounictví stál kluk a telefonoval. nervozně přešlapoval sem a tam, vpravo, vlevo. Moc mu nebylo rozumět, ale jedno bylo jasný, radost neměl. Řešil nějaký problém. O co jde?