Jen tak se mi zamotala hlava. Je úterý? ptám se sám sebe a zjišťuji - ano je to pravda zase jsi prospal čtyři dni, zase jsi se mohl zabít, už si zase zraněný, neustálé psychické kolapsy končící dalším mořem slz.
A zdaleka nejde jen o fyzickou bolest - ta neschází, jen se připojuje k té psychické - k tomu zasranýmu prázdnu v hlavě plus v duši. To okolí, ten zkurvenej svět - nemohu s tím hnout.
Potom se dočtu, že jsem málem zapomněl na 35.výročí úmrtí Jima (né že by bylo co slavit, ale připomenout si ho, jeho hudbu, poezii, život krátkej - shořel jak papír, ale záře a teplo onoho ohně je tu stále) a je mi na blití ze sebe sama. Už zapomínám!!!!
A zdaleka nejde jen o fyzickou bolest - ta neschází, jen se připojuje k té psychické - k tomu zasranýmu prázdnu v hlavě plus v duši. To okolí, ten zkurvenej svět - nemohu s tím hnout.
Potom se dočtu, že jsem málem zapomněl na 35.výročí úmrtí Jima (né že by bylo co slavit, ale připomenout si ho, jeho hudbu, poezii, život krátkej - shořel jak papír, ale záře a teplo onoho ohně je tu stále) a je mi na blití ze sebe sama. Už zapomínám!!!!
Neboj, nie si sám